Ano, tak toto téma se mě velmi týká. Nejsem s přítelem dlouho, a asi ani nebudu, a je mi pohých 21. A přesto mám stále větší pocit, že mi bijí biologické hodiny. Kolikrát mi vypráví, že jeho kamarádi teďka třeba čekají dítě, (tedy jejich partnerky), nebo mi řekl, jak byla žena toho a toho kolegy na ultrazvuku, že budou mít chlapečka a pod. Já jen smutně skloním zrak a převedu řeč na něco jinýho, on sám děti zatím nechce. Jednou jsme se na toto téma bavili a já naznačila, že určitě chci ještě na škole, tak kolem 22 by to pro mě bylo ideální. Ale on že prej je to brzo. A to je o dost starší než já! No a teďka pociťuju stále častěji smutek, že já těhotná nejsem, už se mi o tom kolikrát i zdá. Bohužel beru HA, ale snažím se ze všech sil aby selhala (ne nesprávným užíváním, ale piju bylinkový čaj). A zatím nic, asi jak na to furt myslím, nebo mi to není souzeno. Ale jsem pevně rozhodnutá - za půl roku nebo rok HA vysadím, a je mi jedno, koho zrovna budu mít, ale prostě vím, že chci dítě (bohužel jsem už ve fázi, že je mi jedno, s kým). Kdyby se mi povedl chlapeček tak budu ještě radši, ale samozřejmě si hlavně přeji aby to vyšlo hned a mimčo bylo zdravé. Asi jsem všechny pohoršila, nicméně, si za tím stojím ;-)