Záleží hodně na povaze tvojí, manžela a dětí, které už máš. Já měla kluky rok po sobě (ročníky 99 a 00), byla jsem na ně v podstatě sama, kdyby ten druhý nepřišel tak brzy, je dost možné, že bychom zůstali u jednoho dětěte, protože starší byl od cca čtyřech měsíců do cca šesti let neskutečně náročné dítě na péči a pozornost, po pátém roce zase otočil ten mladší, z bezproblémového dítěte se stal najednou rarach neskutečný. Teď už je to zvladatelné, i když kluci dávají zabrat pořád, sem tam mi přijde na rozum myšlenka na třetí dítě, ALE zase si říkám, že konečně mám trochu klid, prostor pro sebe, nejistota, co když to třetí dítě bude náročné podobně jako to první, už jsem pohodlná, jsem ráda, že se můžu vyspat, že můžeme večer někam s manželem a nemusím shánět hlídání, které nikdy moc nefungovalo. Prostě teď už se mi do toho nechce, i když na druhé straně s takhle velkým věkovým rozdílem a s jedním mrňousem, by to byla možná brnkačka.

Vždy jsem si přála mít větší rodinu a asi mít první dvě děti aspoň trochu "normální" a manžela, který by byl co se dětí a domácnosti týče větší parťák, šla bych do toho.