... jsi to napsala, vnímám to podobně.

Já osobně to mám tak, že děti jsem sice každopádně chtěla (stejně jako manžel) a bez nich by něco chybělo - ale stejně potřebuju právě i ten prostor a čas pro sebe, také jak píšeš to čtení, přemýšlení (třeba i o té "nesmrtelnosti brouka" ;-)),"filozofování"... to aby nekroužilo vše JEN kolem dětí. A u mě je ta hranice asi u těch dvou dětí, kdy to ještě lze jakžtakž udržet v rovnováze, resp. skloubit. Mám svým způsobem sice ráda akci a šrumec, ale nemusí bezpodmínečne souviset s dětmi...

A co se týče možnosti skloubit naše záliby s dětmi, resp. děti pro tyto záliby nadchnout, sdílet je , podnikat ty věci spolu - tak tam si to s více než dvěma moc nedokážu představit, třeba jet na kola, vodu, lyže... Prostě takhle jsme dva dospělí, dvě děti, v náročnějších situacích si každý z nás vezme jednoho z nich na starost - a při třech bych asi furt měla pocit že nestíhám, že t neuhlídám...
Ale je to opravdu individuální, nekdo to má úplně jinak.