ne že by mě to jednu dobu nějak vyloženě trápilo, ale bylo to obtěžující - jednak když jsme se s mužem brali tak jsme "nemuseli" - což taky vyvolalo spoustu připomínek (ono by to vyvolalo i kdybychom museli, to je právě ta věc "veřejná"). Potom když jsem měla bříško tak se vážně i kolemjdoucí zajímali "kdy už to bude" (což mě teda iritovalo hodně, měla jsem rozptyl termínu 1 měsíc a byla jsem vyjukaná prvorodička která si to už přála mít za sebou ale zrovna se stalo že jsem přenášela...).
Po pár měsících jsem si vyslechla hlášku od tchána "do pece se má sázet když je ještě horká", to jsem myslela že ho vážně zabim (jinak spolu vycházíme bez problémů, nota bene manžel s bratrem jsou o 8 let od sebe takže tuhle jeho hlášku fakt nechápu). U druhého těhotenství otravovali ještě více než u prvního "a víte co to bude" jako aby mohli chválit "páreček" nebo litovat že to budou "2 holky, to se táta naotáčí" (manžel měl pohotovou odpověď - spiklenecky se zatvářil a polohlasem sdělil "jo, víme, bude to miminko"). No a když se narodilo druhé - synek, tak mi nebyla příjemná ani ta nehynoucí chvála "jaký máme krásný páreček" (jednak já párky nerada a druhak... no copak se to dá zařídit nebo čí to jako má být zásluha?)
Teď co jsou děti krapet větší tak už nikoho tak nedojímaj a jelikož jsou dvě, kluk a holka, tak nás okolí celkem nepovažuje za zajímavé objekty komentářů, tak už mi to nějak nepřijde.

A jedna kamarádka odpovídala na trapné dotazy "kdy budete mít druhé" větou "až mi půjčíte svoje zdraví a peníze"... většinou to zabralo jako konečná věta této konverzace, ovšem najdou se i šťouralové co to chtějí rozebírat.