Manko,
pokud je ti to tak moc nepříjemné, tak příště dotyčnému člověku řekni nějaký hrozný fyzický problém - nemáš dělohu, měla´s..blablabla, prostě si něco vymyslete a ono se to časem urovná a už se tě ze soucitu ptát nikdo nebude a ještě budou říkat, jaká jsi chudinka.
Jinak neumím poradit, pokud tě to tak moc žere. Spíš si toho nevšímat nebo říkat, že to je vaše věc. Já bych to tak nehrotila, beru to jako řečnickou otázku, něco jako: "jak plánujete udělat tu verandu" nebo "co plánujete udělat s touhle starou boudou na zahradě" nebo "kam jedete na dovču"? prostě to ty lidi napadne, o něčem se bavit lidé musí. Já osobně se neptám, jen lidí, o kterých vím, že sami plánují, což jsou většinou lidé bližší a těm by asi nevadila ta otázka ani kdyby neplánovali. Jinak mi to přijde nepatřičné, ale ne každý to tak má. Mě třeba dojímá, když se mě někdo zeptá, jestli ještě kojím, nejlépe babka, kterou jsem potkala 2x s kočárem před domem. Ale osobně to neberu, nemyslím si, že to vidí zle. V nejhorším řeknu, že to je naše věc nebo že o takových věcech se na veřejnosti nebavím.
Horší je to, pokud prudí rodina, tam bude asi nějaký zakopaný pes, zvlášť u tchánů. Nesplňuješ nějak jejich představy o mateřství a tohle je možná jeden z projevů, asi to vůbec nesouvisí s počtem dětí, může to být zástupný problém.