Samarlu,
to je pravda. Jenomže já vycházím z toho, že my jsme z velkoměsta, takže je dost pravděpodobné, že děti budou minimálně do konce studia žít s námi. Kdyby ale přišly s tím, že chtějí jít po maturitě studovat někam mimo rodné město, tak jim v tom bránit nebudeme.
Já jsem se sice osamostatnila ve 28 (3 roky po ukončení VŠ), což uznávám, že je sice dost pozdě, ale rozmazlená fakt nejsem. Doma jsem odmalička byla zvyklá hodně pomáhat, jakmile jsem začala vydělávat, tak jsem adekvátní částkou přispívala na domácnost a majetek jsem si začala budovat od nuly. On když člověk začíná z ničeho, má absolventský plat, chce si něco našetřit, doma má hezké vztahy, nikdo ho nevyhazuje, ale ani ho tam nedrží násilím, a navíc ví, že za pár let bude chtít jít na mateřskou, tak zváží, jestli dávat půl platu za nějaký podnájem nebo si to ušetří na vlastní bydlení. Ano, je lepší, když se člověk osamostatní hned po škole, ale jsou i světlé výjimky. Manžel žil také do 28 let s rodiči, a přesto si s domácností poradí líp než spousta žen. Jde o to, že hned po škole člověk nic nemá, ale za 3-4 roky už má většina lidí možnost si nějaké bydlení - i vlastní - sehnat. Samozřejmě jsou i výjimky, třeba samoživitelky s malými dětmi. Jedna moje spolužačka dodnes žije v bytě s rodiči i se svou dvanáctiletou dcerou, fakt žádná velká výhra.