Rozumím tvé zkušenosti, ale nesouhlasím, že by touha po svatbě byl projev nesamostatnosti a bezradnosti. Já bych sama určitě přežila, uživila bych se, ale prostě nechci. Nebavilo by mne to, baví mě rodinný život - tak to prostě mám. Tím nikomu neberu, že to může mít jinak. A co se týče závazku - dítě je závazek určitě obrovský, ale tak nějak jiného druhu, než partnerství. Mít své vlastní dítě je něco jiného, než mít ženu/muže. A ženy si ho většinou pořídí proto, že jsou tak od přírody nastavené (zatikají jim biologické hodiny), kdežto muži se často zdráhají úplně stejně, jako v případě svatby.