A jak tady Tragika psala...takových žen, co se "spokojí se soužitím na hromádce, třeba i s dětmi" je dost...a pak se najednou chlap sebere a jde "za tou pravou" a najednou svatba není problém.

Musela bych se pak tlouct do hlavy paličkou, že já byla jen takový provizorium k "tý jediný, pravý lásce", který dá bez problémů všechno.
A mě, která s ním byla třeba deset let a má s ním dítě, by zůstaly jen oči pro pláč. A malý alimenty.