Taky bych ráda vědět, jak se toho zbavit...? Toto co popisuješ dělá dosti velké procento dětí trpících deprivací, nejčastěji v KÚ a DD (tím nechci říct ani náhodou, že tvůj syn je deprivovaný). Pokud přijde do rodiny dítě s takovým chováním jako malé, samovolně to většinou vymizí, ale 2 děti, které k nám přišly jako 3 a 4-leté to dělají dodnes, ta starší má 16 .
S tou mladší to zkouším tak, že ji slíbím, pokud se nebude před spaním kývat, že dostane na druhý den nějakou odměnu, jí stačí jakákoliv drobnost od jídla, aby ji to motivovalo. Tak pokud si večer vzpomenu a připomenu jí to, docela se i zadaří, ale pokud nepřipomenu, kýve se. Ne že by mě to vyloženě rušilo, nespím s ní v pokoji, ale pohled na to je děsný a nevím, jak ji berou děti v MŠ, kýve se i tam, poznám to vždy po spaní na vlasech.

Ale ohledně tvého syna - určitě bych se poradila s dr.