No ono to není moc jedno...tvůj manžel je o generaci starší a to je sakra rozdíl. Co se člověk nezdá problém v 25,30 může v 45 nebo 50 vidět jako dost podstatný problém.
Navíc ty chceš děti docela rychle po sobě, možná se mu nezdá i to.

A navíc - on vás bude finančně zabezpečovat, bytové podmínky nemáte nejlepší a on si to uvědomuje, asi ani není "vydřenej" z ložnice v obýváku...a navíc, měli jste spolu "dohodu".

Chápu tebe, ale chápu i manžela, kterej už je po téhle stránce asi dostatečně "vyrealizovanej" a bere to rozumem.

Tvoje dilema "slušný řešení" moc nemá - budto ho přemluvíš a udoláš, nebo si to nějak "zařídiš", nebo budeš mít jedináčka.
Cekat od něj, že bude skákat radostí z dalšího dítěte, i kdyby ti vyhověl, asi nemůžeš. A pokud ho přemluvíš, tak spíš počítej s tím, že to třeba bude převážně na tobě a nebudeš moct nic říct, protože "další dítě jsi chtěla ty".

Já vím, neradostný, ale to je realita, když si někdo vezme rozvedeného s dětmi, potažmo o hodně staršího. To ještě můžeš být ráda, že chtěl aspon to jedno dítě, spousta ženských se v takovém případě ani dítěte nedočká a budto ho nemá, nebo musí vyměnit partnera.