Hmm, tvoje téma mi připomnělo jednu povídku, sci-fi teda. Eduard Martin, Láska v Modré galaxii.

Už se mi to nevybavuje dopodrobna, ale příběh byl zhruba nějak takto: On se přestěhoval kamsi na nějakou cizí hvězdu, kde se zamiloval a oženil se s Ní. No a jak si tak vesele spolu žili, tak si všiml, jak se bezproblémové páry kolem nich stále rozvádí. I vrtalo mu to hlavou a optal se na příčinu a dozvěděl se, že lidé se stejně rozváděli, tak bylo uzákoněno, že manželství bude jenom na jeden rok a pak musí následovat rozvod. Nelíbilo se mu to a On i Ona se vzepřeli, zabarikádovali se doma a prostě se nerozvedli. Byli vyvrhelové, leč postupně se k nim přidávali další páry, které se taky nechtěli rozvést... no na konci povídky z nich byli hrdinové, ptž díky nim zákonem dané časové omezení manželství padlo, oslavovali je, postavili jim sochu... či co... a při slavnosti na jejich počest potkali smutnou ženu, která tam byla černou ovcí... rozvedla se... a v povídce byl smutek, proč je nutné jeden předsudek nahradit předsudkem druhým...

Osobně by se mi svatba na dobu určitou nelíbila, manželství by tím ztratilo svůj smysl. Však pokud bych si nebyla jistá tím, že se vdávat chci, nevdávala bych se a žila s manželem/partnerem jenom tak na hromádce, tahle možnost tady přeci existuje. Na druhou stranu jak píšeš - lidé mohou z nejrůznějších důvodů změnit názor, takže vítám, že existuje možnost rozvodů a že být rozvedená už není společenský problém :o)