Já tehdá recitovala:

Na kaluž, kam se do zrcadla zakutálelo slunce,
spadla malinká piha, černá saze.
Tumáš, už nejsi hezké,
heč, máš skvrnku,
a sluncák, puncák, má uši v hrnku.

Kde se vzal, větřík,
sfoukl špínu a vyfoukal i kalužinu.
A sluníčko je napodiv
zrovna tak hezké jako dřív.

Autora si už bohužel nepamatuju, je to habakuk let...