Ještě mě tak napadlo...

Myslím, že každý člověk by si měl bez výčitky upřímně uvědomit své síly a nedělat drama z toho, když nemůže dát víc. Naopak by měl dodat situacím jistý životní nadhled,viz.třeba matky šesti dětí a tak:). Právě ty matky šesti dětí, zodpovědné matky,postupují prostě přírodně. Od přírody, před tím, nežbyla vymyslena hormonální atk, to bylo takto normální, aproto považuji i jejich přístup za relativně normálnější. Dneska se vše strašně zveličuje, opírají se do všeho média, psychologové. Neměli bychom zapomínat asi na instikt, nejlepší rádce, intuice. Podívejte se, co roste pod rukama matkám na západu? Proč jsou to čím dál více rozmazlení fakánci? Protože menší počet dětí a více kvantity pro jednotlivce je žene do dža? Nebo proto, že je naopak matky od malinka vrazí do výchovy státu,alias jesle,školka...škola,družina....
Myslím, že pokud mám stoprocent nějaké mé vnitřní energie, měla bych si něco schovat i pro sebe, i když ji mohu dát dítěti. Tím pádem pro dítě to v koncové fázi bude jen 25%splněných představ...ale to je život. Pořád jej miluji, a ono to ví.
Opravdu mám pocit, že i kdybych se rozkrájela sebevíce, pokud má mít v tomto období depku /jakože situace tomu prostě přirozeně nahrává/ asi ji mít bude,je to vcelku předpokládatelné a nic moc s tím nezmůžu. Je to jeho první životní "boj". škola života.