Díky za reakce, denně když sedím v práci a nemám do čeho píchnout, tak na něj myslím a říkám si proč tenhle super chlap musí být zrovna ženatý.
Vím, že po něm nemůžu žádat, aby po půl roční známosti hned pálil mosty, ale já prostě nemám žaludek na to lhaní. Nelžu já, ale vadí mi že dělá blbce ze své ženy, vždyť by mohl za pár let jednat stejným způsobem i se mnou. To mi vadí.
Já mu veřím, že s ní nespí. I když semínko pochybností zaselo spousta příspěvků v diskuzích, které jsem četla. Že je to typická mužská lež. Že to dělají všichni.
Neschováváme se, chodíme si sednout na večeři nebo kávu. Máme jet na společnou dovolenou s jeho přáteli. V podstatě, když jsme spolu, tak jsme šťastný. Když spolu nejsme, jsou šťastní mobilní operátoři.
Vím, že pokud vše vypluje na povrch, tak z toho bude veliky problem. Jeho dcera bude proti,jeho žena možna taky, jeho rodiče...ale kdybych se měla na všechno ohlížet šlapala bych třeba na své štěstí.
Nevím, neznám ho do nitra a to nepoznáte člověka pořádně třeba ani za pár let natož za půl roku.
Byla bych ráda, kdyby to všechno nebyly jen plky a oboustrané lži. Chtěla bych se o něj starat, chtěla bych, aby se staral on....taky vim, že prvotní zamilovanost vyprchá, ale i s tim se dá přece normálně žít.
Dávám si čas a dávám čas i jemu do toho května, pořád si říkám, to vydržíš. Ale taky se denně užírám pocitem, že takhle vztah fungovat nemá. :-(
Je škoda, že to takhle dopadá a třeba i já se pletu a dopadnu úplně stejně jako jeho žena, ale i tak s tím rizikem do toho jdu.