Ahoj holky,
jsem moc smutná. S přítelem jsme se máme brát za rok. Domluvili jsme se, že miminko až po svatbě. Moc nám na svatbě záleží a je pro nás důležitá. Jenomže poslední dva měsíce mám neskutečnou touhu po miminku. Nedokážu s na nic soustředit, všechno mě ubíjíTa touha je tak strašně silná...Měla jsem pocit, že i příteli by nevadilo, kdyby to bylo dřív, zabezpečeni jsme, dokázali bychom se postarat už teď. Dával mi nějakými náznaky najevo, že by mu to možná nevadilo, k dětem kamarádů se chová moc hezky, pořád kouká na jednu fotku, kde je s mimčem (na nějaké akci s kamarády), ptá se mě, jestli bych taky nechtěla, jestli nezávidím kamarádům..prostě jsem z toho měla pocit, že by chtěl už teď. Včera jsem se ho tedy narovinu zeptala, jestli si přeje, abych vysadila prášky. Nejdřív mi řekl, že neví. A pak že ne. Vysvětlil mi to tím, že je svatba pro něj opravdu důležitá a že jsme si asi nerozuměli, že to myslel tajk, že nejdřív svatba a potom dítě. Řekla jsem mu, že bych si ho přála už teď, že to tak cítím. Byl dost v šoku a překvapený. Nevím co mám dělat. nechci to už znovu otevírat abych nevyvolávala zbytečné hádkyAle ta touha je hrozná a mám pocit, že to bude čím dál horší. Někdy bych si přála, aby nám bylo miminko shůry dáno, když to nečekámeA na to, abych vysadila prášky tajně, nemám opravdu žaludek. Takže vůbec nevím, co dělatPoraďte prosím