Ahoj, nosila ho moje (o čtrnáct let mladší) sestra od deseti do patnácti. Zejména začátek byl drsný, dělalo se jí v tom špatně, po několika dnech jí došla chuť být statečná. Problémy byly ve škole, pár aktivních spolužáků jí říkalo želva.... Důležité je seznámení učitelů s jejím zdr. stavem s omezeními, které jí to přináší. Např. když jí spadla při hodině tužka, musela se za židle zvednout a sbírat"celým tělem", nemohla se jen sehnout. Pečlivě jsme řešily oblékání, aby se v pubertě mezi spolužákY necítila jako hnuska. Zvládla to nakonec skvěle, vyšli jsme v tom i na Sněžku a dolu , bez toho, aby trpěla. A co je nejdůležitější, moc jí to pomohlo. Vydržte poctivě, stojí to za to.