Já za sebe musim říct, že mít doma jen kluky je hodně přínosné, vzrušující, náročné...
Měla jsem také strach z toho, žemi bude chybět ženský prvek. O kluky jsem se nebála, máme kůru známých, kteří mají holčiny, sestřenice, spolužačky. Sama jsem si říkala, když se jako malí motali kolem manžela, že nemám pomoc. Teď si to chválim, manžel tráví hodně času v práci a tak je doma pořád někdo, kdo tu mužskou práci udělá. (Bydlíme v rod. domku se zahradou, takže práce opravdu je.) Také módního poradce a kritika, když si chci koupit nový hadřík kluci zastanou od určitého věku. Já sama si naopak rozšířila znalosti co se týče hokeje, fotbalu, F1.
Na co si nemohu stále zvyknout je, že ti chlapi mají malý pud sebezáchovy, že milují ryhlou a divokou jízdu na čemkoliv a že v touze zvítězit ztrácejí opatrnost.
Teď máme holčinu 1,5 roku a ač kopíruje bráchy jak může, tak ta ženskost se u ní už projevuje také.