Elenjo,
tak my spolu začali asi před desti lety chodit. Společná práce u jedné firmy... školení, semináře atd..
Já rozvedená, on ženatý.
Já dva syny a rozhodně jsem nehledala chlapa do baráku k dětem!!!!! A on se rozhodně nechtěl rozvádět!
Ideální dvojice

To trvalo cca rok.. pak se nám v práci přestalo dařit, depky, pomalu obchod hasnul a nějak ponorka. On byl stále u mě doma, nikam jsme nechodili, nejezdili, páč jsme neměli moc prachy... a já nějak ztrácela svojí nezávislost a svobodu...

Pak to bouchlo a rozchod... z mé strany...
Jenže mě přemluvil, ať to ještě zkusíme. Oki, oki, zkusili jsme... a já najednu chtěla ještě jedno dítě.
Zeptala jsem se, co on na to... a on řekl ano.
A ptal se: Jak dál?
A já: Jako doteď.. stejně jsi tu furt, tak tu budeme mít ještě dítě..

A byl syn... ten se nám narodil před 7 a půl lety.
Jenže s narozením syna mi začalo vadit, že je ŽM, že má rodinu, že jeho rodiče, brácha, kamarádi atd.. neznají ani mě, ani prcka...
Leta se stále vymlouval.. ale jelikož jezdí kamionem, tak byl v týdnu mimo ČR a víkend u nás..
Domů skoro nejezdil, když, tak na chvíli za dětmi a mamkou...
Ale rozvod nikde... tisíc důvodů, proč to nejde..
Až míra mé trpělivosti přetekla..
A rozešla jsem se s ním...
Byl úplně v prd...
A najednou šlo vše!
Seznámení s jeho rodinou (ehm, to bylo synovi již 5 let, do té doby ho neviděli, a to od nás bydlí 30km), žádost o rozvod... a vše jde.
Teď je rok rozvedený..

toť v kostce...

Jooo...ale jeho matku stále neznám!!!!
A to jsme spolu 10 let.
Nemá zájem... a já už teď taky ne. Dřív jsem strašně chtěla, aby mě poznala... ale teď o to vůbec nestojím..