možná se to sem nehodí, asi chceš slyšet jiné věci, ale po zkušenostech si myslím že důležitá je pokora. Umět se sklonit před něčím, co mě evidentně přesahuje. Být schopen si uvědomit svůj život - doposud jaký byl, zhodnotit ho, udělat pořádek tam kde potřebuji, a pak umět v pokoji odejít. Myslím že způsob "rvát se do posledního dechu" není zas tak úplně ideální, nejen že to vysiluje toho člověka samotného, ale velmi i veškeré jeho okolí - rodinu, přátele.... ti zažívají leckdy mnohem horší stres než ten nemocný, a z toho velkého stresu mohou onemocnět i oni. Samozřejmě to nejde nikomu nařídit, právo na léčbu má každý pochopitelně.... jen mi přijde paradoxní že někdo třeba celý život kouří, žije jak se mu líbí a se životosprávou si hlavu nedělá, a pak se chce v poslední fázi zachraňovat čímkoliv (kocouřím drápem).
Promiň jestli jsem se dotkla, to jsem neměla v úmyslu, prostě jsem jen měla možnost to trošku víc zblízka vidět u jedné spřátelené rodiny, a můj dojem z toho je, že z devítiměsíčního "boje" nyní již zesnulé maminky se bude ta rodina zdravotně vzpamatovávat nejmíň rok....

Jinak k věci - slyšela jsem o výtažku ze jmelí, že zabírá.