Fanyno ani nevis jak ti rozumim...mam za sebou rok a pul zivota s velmi podobnou diagnozou u meho na tuto nemoc mladeho taty...Snad ti jen muzu rict ze to byl velmi hezky cas plny kvalitniho zivota,stihli jsme spoustu veci a naucili se s touhle odpornou diagnozou vsichni zit...prvni mesic mel tatka depresi,pak se do toho oprel,veril a veskerou lecbu zvladal velic dobre,usetril nas vetsinu trapeni a zili jsme fakt naplno.Tata byl hodne skepticky k veskerym lekarum,ja brouzdala po netu a studovala alternativy,kazdou kterou jsem prinesla,mi po konzultaci s lekarem smetl ze stolu...ale to je o povaze....vim ze by mohl pomoci wobemucos a ovosan. Me rady..bud s tatou co nejvice muzes,zijte co nejvice normalne to pujde,nemysli na to,co ma prijit (zazrak se muze vzdycky stat!!!) Pak mam par jeste neprijemnych,ale praktickych rad,ktere kdybych v zacatku vedela,tak bych za ne byla na zaver rada. Ale ty ti napisu jen kdyz budes chtit.pokud ano,napis mi sem svuj email a ja se ozvu.A ver,ze to dopadne dobre. Posilam hodne sil,budes je potrebovat.
Bea