Myslím že rozumím co chceš říct,ale já jsem typ co se nedám a když to pujde nedám lehce ani tátu.Dnes se mne známa zeptala jestli mám zlost,cítím vztek,jestli třeba si říkám proč....jestli se nerouhám bohu....Ne.To rodiče jsou silne věřicí takže možná zapojují víru v Boha,nechavají sloužit mše,modlí se,a ano myslím že táta je i pokorný jak si napsala,dnes mi řekl do telefonu že se narodil a prostě je to dané tak že musí i umřít....ano má pravdu,ale já na žádné nebe..nevěřím,i když jsem byla vychovávaá přesne v tom duchu a moc ráda jsem zdrhla a začala volně dýchat neovplyvnená vírou,cirkví,povinnýma návštevama kostela....Takže ano mám vztek a zlost ale na sebe,že sem ho k doktorovi nedokopala dřív,že mi nebyli podezřelé jeho zdrav.problémy,že žiju v cz,on je na sk....nato všechno mám vztek.Právě mne to zlomilo i posílilo zárověn.Protože i když já osobne v životě nemám zrovna štastné období,když od vánoc lítám z jedné rány za ranou ...tak ostatní problémy oproti tomuhle jaksi vybledli.....A to jeho,nás jako rodinu čekají ješte krušné časy,které budeme muset ustát,ale neumím si ani představit že by to on vzdal...a i to se muže lehce stát...........je to těžký.