Náš se tedy nebojí dětí (spíš naopak ) ale hrozně se bojí psů. Nevím, jestli se to dá aplikovat i na děti, ale psycholožka nám radila, ať ten strach respektujeme, ale ukážeme, že my sami se nebojíme vůbec.
Možná, kdyby sis třeba ty na hřišti nebo v MC (klidně se synem na klíně) sama začala hrát s nějakým dítětem a trochu se vžila do toho, jak si hrajou děti spolu, synovi by to pomohlo. Myslím třeba: "Podívej, to je Tomášovo autíčko, Tomášek ti ho půjčí a půjčíš ty Tomáškovi to svoje? Díky. A teď s nima můžeme závodit,...." Pokud sedíš se synkem na klíně na lavičce a s ostatními maminkami koukáte, jak si ostatní děti hrajou, asi ho to dost nemotivuje.
Držím palce