Můj syn se tedy dětí nebál, ale byl na mě velmi vázaný, nesměla jsem odnikud odejít a nechat ho tam, ve dvou letech nechtěl být sám ani u babičky. To vždycky proseděl v kočáru (kde jedině se cítil bezpečně) a brečel dokud jsem nepřišla.
Mě se osvědčilo v žádném případě neotužovat, nestresovat a nenechávat ho nikde samotného. Velmi velmi postupně jsem s ním chodila do soukromé školky, ve 3 letech, pár dětí a skoro 2 měsíce jsem tam s ním proseděla než mi řekl, že už tam být nemusím. Od 4 zvládl normální školku. Myslím, že kdybych ho tam dala nárazově dřív, tak ho to akorát zablokuje.
Teď je školák a je naopak extrémě samostatný a soběstačný. :) Podle mě musí získat pocit vnitřní jistoty a ten nezískají, když se hodí do vody.