Já nevím, ale to, že žena otěhotní, má jako znamenat, že její život končí a odteď už žije jen život svého dítěte? Proč by proboha měla být až na posledním místě??? Možná to tak někomu připadne správné, ale mě nikoliv. To jsou pak ty matky, které nedělají nic jiného než pečují o rodinu a pak se sesypou, až děcka odejdou z baráku, nebo až zjistí, že si manžel našel zábavnější milenku.
Alex je pořád svéprávná osoba, která má práva rozhodovat se i v zájmu sebe. Miluju ty řeči - jsi těhotná, nesmíš brečet, nesmíš pít čaj, nesmíš to, musíš tamto, mysli na to dítě.. A kdo bude myslet jako na mě? Asi to zní sobecky, protože ono to sobecké je. Člověk se musí v prve řadě postarat sám o sebe, vyrovnat se s nastalou situací a být v klidu, aby mohl být nějakou oporou pro někoho jiného. A pokud to Alex cítí takto, tak je to její svaté právo, i když my ostatní bysme jednaly jinak. A mimochodem, chodit na brigády na VŠ mi nepřijde nic tragického, taky jsem chodila - po celou dobu studia, přestože moje matka se výživného nevzdala (ale otec nám platil soudem vyměřené naprosto směšné částky). Jestli mi v životě něco chybělo, tak psychicky vyrovnaná matka, a ne peníze.

Držím palce, ať se rozhodneš správně, a zdržuju se narozdíl od jiných moralizování. Sama jsem se dostala do nepříjemné situace, o výživné tedy žádat budu, ale příjemné mi to nebude ani trochu. Kdybych na tom finančně byla o cosi líp, taky bych vážně uvažovala, že se na to vykašlu. Protože ty nervy okolo toho už mi nikdo nevrátí.