Tak můj manžel a jeho sestra mají výchovu od tchýně, co se týče zvířat a psů, velmi negativní. Tchýně nesnese psa ani na dvorku natož v bytě a oni se k tomu tak stavěli. Manžel tehdy přítel měl smůlu, já dostala štěně k narozeninám, dnes je jí 13. Máme pudla, odpadly chlupy, ty vadí i mně. Rozdýchal ji záhy. Tchýně nikdy. švagrová letos koupila sama dobrovolně psa švárovi, propadl nějaké depresi, táhlo se to přes rok, pes prý pomůže, řekl psychiatr. Tak mají yorkšíří slečnu. Zvykla si na ni za měsíc a ze zapšklého nepejskaře je rozmazlující panička, u které spí pes v posteli. To u nás ne. A tchýně to opět nevydýchala. Asi už k nám oboum přestane jezdit, musíme to řešit tak, že po dobi její návštěvy, dáváme psa k mamce.