Ač se to může zdát přitažené za vlasy, tak tohle pokřivené vnímání personálu "dítě je vlastně naše" začíná už tím netrpělivým posráváním u čerstvé rodičku, kdy už ho ta ženská pustí, abych ho mohla odnést "k nám na ošetření". V okamžiku, kdy se podaří do zdravotníků dostat na všech úrovních informaci, že to dítě vážně není jejich, že je v prvé řadě rodiče, a oni pečují o to, aby to tak zůstalo, bude vyhráno. Zatím jsou to bohužel spíš "dojemné" příběhy jako Emmerové popálený chlapeček půl roku nebo déle v nemocnici, který za ní pak chodil, kdykoli měl nějaký velký úspěch jako za mámou (a ona to ještě považovala za úžasné :((( ) nebo žákyňka, která se na novorozeneckém ňuňá s cizími miminky a rozplývá se nad nimi, jak tu proběhl článek před pár lety.