Eeko,

"Co bys udelala, kdyby manzel dalsi dite nebyl schopen pocit? Ve sve touze ho vymenila za nejakeho potentniho? Ja tedy ne....svou touhu bych byla schopna postavit tam kam patri...na zebricek hirearchie a v zadnem pripade bych ji nestavela pred potreby svych bliznich..."

Kdyby můj manžel nebyl schopen počít druhé dítě, tak bych se nechala uměle oplodnit ze spermatu od dárce. V žádném případě bych manžela neopouštěla, ale ani bych sebe nepřipravila možnost mít další dítě a své první dítě o možnost mít sourozence.

"...pises, ze bys byla nestastna, kdybys zjistila, ze jsi jedinacek proto, ze jeden z rodicu tomu druhemu "branil" v druhem diteti...lez ja si troufam tvrdit, ze bys nebyla blahem bez sebe ani v pripade, ze bys skoncila ve stridave peci v rozvedene rodine jen proto, abys mohla mit nevlastniho sourozence..."

Blahem bez sebe bych nebyla, ale varianta, kterou uvádíš, by mi přišla přeci jen snesitelnější. Rodiči, který by mě připravil o možnost mít sourozence kvůli svému pohodlí, bych to dávala zatraceně sežrat. Skutečnost, že jsem svému rodiči nestála za to, aby mi pořídil sourozence, bych fakt nerozchodila.

"netvrdim, ze by se zena mela podrizovat muzovi...pisu jen, ze ten pristup, ze ja touzim a tim se ma touha stavi nade vse mi prijde zcestna...v partnerstvi jde casto o kompromis...jinak to nejde...a musi se ke kompromisu dojit a to jinak neucime pokud se o tom nebudeme bavit a druhe strane naslouchat...a nezesmesnovat jejich nazory a pocity a stavet sve vlastni nad ne..."

Souhlasím, že partnerství je o kompromisech. Nechci ale další dítě jen kvůli sobě, ale i kvůli staršímu sourozenci, kvůli manželovi i jiným příbuzným.

Momentálně se nacházím v situaci, kdy při dvou dětech ve věku 3 a 1 rok velmi toužím po třetím dítěti. Manžel se na něj ale necítí, jsme domluveni, že pokud se nestane něco nepředvídatelného, tak se o třetí dítě budeme pokoušet za pár let. Podraz na manžela dělat nechci, ono by to hlavně bylo i technicky neproveditelné.