Tak pokud byla dohoda na začátku manželství, že bude jen jedno dítě, je to trochu jiná situace.
Pak bych muži vysvětila, jak a proč se změnila moje situace, pokud bych se přestala chránit, určitě bych to nezapřela (já bych to teda nezapřela nikdy, ale jsou situace, kdy to asi jde pochopit).
Pokud by muž trval na svém a já bych moc chtěla a ničilo by mě to, asi bych odešla.
Nebo zůstat s tím, že dítě musím obětovat setrvání v tom svazku.
Neumím říct, jak je to správné, protože když se rozvedeš, dopadne hodně blesti na dítě, které za nic nemůže.
Na druhou stranu žít ve svazku, ve které mi něco hodně důležitého chybí, je špatně a dítě to pocítí taky, taky to pro něj není dobrý příklad.
Prakticky bych asi fakt použila kombinaci promluvy a vysvětlení toho, jak moc je to pro mě důležité a neutajeného vysazení antikoncepce. Když by to nepomohlo, odešla bych.