Soucítím. V tomhle stavu jsem byla minulý týden, zaplaťpánbůh, že jsou děti skoro sedm let od sebe. Prckovi rostlo najednou šest zubů, pět dní měl horečky okolo 39, průjem jak bič, nic nejedl, jen chtěl mlíko a čaj a řval a řval a řval. Manžel v novém zaměstnání, odpovědná pozice, nový projekt - odchod 7.00 návrat 20.00 (jeden den z víkendu volno). Mě se nakumulovala práce, kterou jsem teda šolíchala po nocích (pokud jsem nenosila prcka), dva dny jsem šla relaxovat do kanceláře, zlatá babička a teta. Starší už unavený z končícího školního roku, scénky kvůli úkolům, nastydlý. V neděli - jediný den, kdy byl manžel doma, jsem se ráno asi v půl šesté šíleně pohádali (asi potřetí v životě).

Teď už dobré, část zubů venku, já jsem se asi dvakrát vyspala cca šest hodin v kuse, manžel se přestal tvářit jako boží umučení po příchodu domů a já jsem taky veselá a hravá. Chtělo by to moře a sluníčko.