Chci se zeptat, zda to tak některá doma máte. My zatím bydlíme samostatně, ale výhledově se chystáme udělat vestavbu nebo přístavbu a k našim se přestěhovat. Důvodů je vícero, to nechci rozebírat, ale problém který mám, je z nadpisu asi jasný. My (často obtížně- stále se učíme) jedeme RaR, a rodiče jsou typicky autoritativní styl. Starého psa novým kouskům nenaučíš...i když mamka se snaží a párkrát jsem od ní už slyšela svou efektivní formulaci, ale co naplat, těch neefektivních je přemnoho. A náš prvorozený 3,5 letý není jednoduchý. Ale které prvorozené dítě je, že. Zdá se mi, že vždy, když u našich strávíme týden, navíc bez manžela, tzn.se mu babička věnuje hodně,neb já se zase hodně věnuji malé, je synek pak jak ze řetězu utržený na soft RaR komunikaci nereaguje téměř vůbec, jen na drsné pokyny, rozkazy, hrozby atd. Trvá nám pak více jak týden, než se zase jakž takž dá do kupy a trochu začne fungovat svobodně respektován a respektujíc. Takže bydlíte někdo s prarodiči pod jednou střechou a jak vám jde RaR výchova?