Holky, díky. O návštěvě odborníka samozřejmě přemýšlím, ale zase na druhou stranu kvůli němu spíš zatím vyčkávám, jestli to samo neodezní. Nechci mu tím dát najevo, že dělá něco špatně, což by mu rozhodně došlo, navíc by ho samozřejmě zajímalo, proč a kam docházíme.
On je jinak úplně pohodové dítě, na kterém rozhodně neprojevuje, že by se v čemkoliv utápěl, že by ho cokoliv trápilo, je veselý, odmlouvá, jeví se jako šťastné dítě.
Je teda od malinka přecitlivělý, všechno přehnaně řeší, nad ničím nedokáže jen tak mávnout rukou, ke všemu potřebuje spoustu vysvětlení a ujištění, že se nic neděje, řeší hodně i smrt. V kolektivu se nestraní, resp. od malinka se straní lumpáren, je poměrně dost abnormálně hodný kluk, neuměl by třeba předpokládám vrátit útok, to se stáhne. Na různé strachy z něčeho jsme naráželi od malinka - např. kolem třech let to byla voda, kdy nemohl vidět ani ve městě stříkající kašnu, mytí byl horor, ale odeznělo to. Vysvětlovali jsme, ukazovali, převáděli v hru a za pár měsíců případné strachy byly pryč. Teď ale vysvětlujeme, povzbuzujeme, samozřejmě s ním o tom i mluvíme, ale on evidentně ani nezná příčinu, proč se bojí. Nedokáže odpovědět jinak - než prostě počkat nedokážu.
Rozhodně bych to nerada podcenila, nemůžu si být jistá tím, že se jedná jen o něco, co časem samo přejde, i když v to samozřejmě doufám.