Taky jsem dnes odpolko chodila venku s kočárkem, pozorovala lidi a hledala tvorečka, který by byl víc nešťastnější než já (mám děti, to je moje štěstí, ale zbytek stojí za ho...), tak jsem potkala bezdomovce, ten vypadal hůř než já, tak jsem mu něco dala, aby nebyl tak smutný, pak mi bylo líto jednoho pejska, kulhal. A to je vše, všichni šťastní, ale tak to má být, ale záviděla jsem jim.... Ale všem kterým je smutno, věřme, že bude líp!!!