S tím cítěním otřesů si nejsem jistá. Podařilo se nám zmiji překvapit, když jsme jako parta slonů hrnuli nahoru příkrou strání. Celou dobu jsme křičeli, dupali, rozhrnovali to křoví, co tam bylo a stejně se na nás najednou koukala a syčela. Tak jsme se jí vyhnuli, ale pocit to byl dost blbý. Vzhledem k prudkosti toho svahu to vycházelo na uštknutí spíš do obličeje než do nohy.

Teď už se nebojím ani tak o sebe, ale o dceru. byli jsme v Brně na Hádech(planina typu step) a dcera nadšená tím prostorem vesele pobíhala a já jen trnula jsetli se jí všechno stihne dost rychle klidit z cesty. jednoho hada jsme tam fakt viděli, plazil se ale pryč.