Hilly, mám tři dcery po dvou letech a vlastně jen jediný postřeh - pozoruj, přemýšlej, uvažuj o rodině jako o smečce, kde existují viditelné i neviditelné proudy, hierarchie, ujišťování pozic. Chápej a zasahuj, když to překročí únosnou mez. Ze všech knih o výchově mi nejvíc pomohla Etologie od Veselovského ;), protože malé děti jsou primárně malí tlupoví savci.

Například moje nejstarší asi tak ve věku měsíce druhé občas do miminka šťouchla a koukala, co my na to. Chvilku mi trvalo, než mi došlo, že to není ani žárlivost, ani touha ublížit, že si jen zjišťuje, jaké má vlastně přírůstek postavení, jestli je pod ní, vedle ní, nad ní. Po adekvátní reakci se uklidnila a už to neopakovala.

Ze zmiňovaných knih mi nejvíc pomohlo konstatování, že "všem to samé" je cesta do pekel, a že nejlépe je držet se hesla "každému, co potřebuje". Materiálně i citově.