Milá kopretino,
píšu sice až po delší době,ale chci ti říct,jak moc ti rozumím, ve všem co píšeš je moje dcera stejná.Dnes jí jsou 3 roky,musím říct že se to o něco zlepšilo,ale pořád je to boj.Já mám pocit,že to už nikdy neskončí,že je prostě taková,a ani já se s tím nemumím smířit.Závidím všem co májí hodné,usměvavé,pohodové děti a přemýšlím,čím jsem si zrovna já zasloužila takovýho uřvana!!! Mám pocit že jsem prožila 3 roky stresu,depresí,nespaní a totálního zatmění...opravu jsem si sáhla na dno svých sil a litovala několikrát,že to dítě vůbec mám,že jsem špatná matka atd atd...je to hrůza,nikomu to nepřeju.Asi nezbývá nic jiného než se s tím smířit....