My máme tři děti - dcery 11 a 3 a syna 8 let. Nejmladší dítko všichni naprosto nekriticky zbožňujeme, hlavně syn, který se v malé sestřičce vidí a ona v něm. Jsou to silná dvojka a nedají jeden na druhého dopustit. Ona za ním běhá jako pejsek, naprosto oddaně ho napodobuje, on jí odpustí úplně všechno.teď jsou starší děti na týden pryč a malá je bez nich ztracená

Ale když to vezmu jinak - starší dva jsou školáci a škola s kroužky jsou docela finančně nákladná záležitost. Musím říct, že poslední rok a půl máme víc než napjatý rozpočet. Ale dá se to zvládnout, musíme jen hodně šetřit. Ale zase nejmladší má dost oblečení po starších, které jí v pohodě stačí, to už školáci mít už příliš obnošené věci nemůžou. I tak cítím, že je z kolektivu občas vyřazuje, že si nemůžou dovolit to, co ostatní. Nemůžeme si dovolit víkendové volnočasové aktivity, nemáme na ně. Dovolená? Chacha, co to je? Nemáme auto - ono není zrovna snadné sehnat vozidlo v trošku solidním stavu, ve kterém jsou 3 tříbodové pásy. Chtěli jsme rodinné, asi se budeme muset spokojit s kombíkem. Cestování vlakem vyjde dost draho. Takže to je trošku horší. Když někam jdeš, všude je vstupné 2 dospělí, 2 děti. Ono vlastně o nic nejde, ale je to nepříjemné, takový pocit "sakra, copak 3 děti nejsou brány jako rodina"? Bytové podmínky - všichni tři jsou nacpaní v malém panelákovém pokojíčku a nedělá to dobrotu, dcera jde do puberty a má svoje nálady. Ale zase jsou dny, kdy se všichni tři zavřou a dvě hodiny o nich nevím. Balzám na duši, jak se krásně dovedou zabavit.

Řeknu to takhle: dostanete-li se nečekaně do finanční tísně (jako my), je to hodně náročné. Ale neměnila bych. Dítě je požehnání, nikdy by mě nenapadlo jít na potrat a když si k vám našlo cestu, asi pro to mělo důvod. Tak to beru a nemůžu to přepočítávat na výhody a nevýhody jednoho,dvou, tří dětí... možná teď je to svým způsobem snazší, protože nad spoustou věcí, u kterých jsem byla u prvního dítěte "na zhroucení", teď jen mávnu rukou...