ahoj, myslím že Ruth Kolínská řekla, že jedno dítě je mnohem náročnější než jakýkoliv jiný počet dětí potom. Na jedno totiž potřebuješ totéž, co na ty ostatní.
My máme tři - přesně 4, 2 a 2měsíce. Zatím se v tom trochu patlám, protože nejmenší má bolavé bříško, takže je to pořád nosit, kojit, kakat a nosit kojit a kakat. A málo spí, tak jsem z toho utahaná. Jinak jsme řešili jen, aby se nám vešly tři sedačky do auta, zatím se tam vlezou, i když je to mazec. A taky že už se nám jich víc nevejde do baráku, není kam dát další postel, takže šmytec.
Ted je nejhorší, že dvouleťák utíká, a čtyřletačka neposlouchá a nejmenší řve, takže nikam moc nemůžem. Sama s nima taky moc daleko nedojdu, musí být strašně v lati, aby neutíkali, nestíhám je, a kojit na lavičce v parku se rovná vrátit se domů jako monomatka. Babičky máme daleko, tak v nouzi nejvyšší volám kamarádku, na chvíli pomůže, protože někdy se toho nahromadí moc a volné ruce chybí.
Počítej s tím, že ti budou chybět ještě pár let.
Pozitiva jsou obrovská, neměnila bych, i když někdy padám na hubu.
Další negativa se asi objeví časem, ale nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko...:):):)