ahoj,

taky tenhle "problém" v současnosti řeším. Mám doma školačku - 7let a kluka - bude mu 6let. No a je pravda, že všichni kolem mně by chtěli a já váhám. A nebydlíme ve 2+1, máme baráček, takže místa by bylo dost. Ale já jsem si "zajela" svůj režim, mám obrovské štěstí a dělám na kratší úvazek, takže v pohodě zvládám práci i děti. No a proto váhám. Nejvíc by mimčo "komplikovalo" (nemyslím to doslovně) život mně. Musela bych jezdit pro děti do školy (cca 15km), nebo je nechávat napospas manželovi, který je v práci dlouho.. U mně by zvítězilo to, že bych v poledne vzala mimi, naložila do auta a jela pro starší sourozence:) Kroužky by se taky dali vyřešit, toho se moc nebojím (než holka absolvuje tanečky, já si můžu dát kafe, ne?:) Jenom pak ten společně strávený čas..Teď už obě děti jezdí na kole, lyžují..To by se pak hodně omezilo s mimčem. Na druhou stranu, když vidím kočárek s miminkem, toužím po něm hrozně..Takže teď jsem ve stadiu, kdy se snažím různé životní situace představit s miminkem a rozhodnout se podle toho..Jinou možnost, jak z toho ven já nevidím. Ale když mám v hlavě "majáček", který mi říká, že bych si někdy mohla vyčítat, že jsem si nepořídila "benjamínka", tak to vidím jasně:) Ještě bych podotkla, že porody jsem úplně bez komplikací neměla, u druhého jsem málem vykrvácela - měla jsem vysoký tlak. A druhé těhotenství byl taky boj. I když já jsem byla v pohodě, dle lékařů jsem měla ležet už někdy v 6. měsíci. Ale kam bych dala roční batole? Tak jsem to nakonec "ustála" a pak jsem málem porodila cestou do porodnice:) Tak jak to vidím, do třetího mimča půjdu a rodit budu doma:)Hodně zdravíčka, poslední dobou vidím, že je to nejdůležitější, není to jenom fráze, ale nechci to tady rozebírat.