Snažím se věnovat jí přes den každou volnou chvilku když prckové spí, a když nemůžu já, snažím se zařídit jí babičky, dědu, kamarádku... ale určitě pocítila úbytek pozornosti, už jen tím, že když přijdou prarodiče, nenosí už dobroty jen pro ni, ale i pro malou ségru.

Plyšáky do postele má (dokonce jsme sháněli plyšového krokodýla,aby všechny ty masožravce přepral ), světýlko má taky, CD s písničkama a večerníčkama, na dvoře hlídá velkej pes, zkoušela jsem i "kouzelné" předměty na parapet, všechno marný. Když se ptám na podrobnosti, zabředá do takovejch fantazií, až mi jde hlava kolem.

Druhá dcerka má teprve 16 měsíců, ještě jí nemůžem nechat odejít z postýlky samotnou a taky se ještě občas v noci vzbudí, takže být spolu samy dvě v pokojíku, to bych se zatím bála.

Jinak, já byla taky takovej strašák, pamatuju si to, měla jsem pod postelí čerta kterýmu kapala z jazyku krev, ale bála jsem se vylézt, aby mě nechytl za nohu. (to jsem jí ale samozřejmě nevyprávěla)