ahoj,
jsem dlouho vdaná, ve vztahu žádné problémy, máme 2 letou dceru. Manžel je moc hodný, doma pomáhá,vždy je tu pro mě. Máme spolu zvláštní vztah, nevím,jestli je to láska.Vím jen,že bez něj bych asi nebyla.ASI. neumím si to představit,bojím se toho. bojím se toho,co na to dcera, co na to rodina,okolí.po finanční stránce nic moc. spíš nic,než moc. z ruky dohuby. do budoucna nevidím zlepšení. moji dceři asi nikdy nedpořeju vše, co by bylo vhodné.a tak se to stalo.mě. mě,která byla přesvědčena,že se to stát nemůže
co?
potkala jsem někoho, s kým je mi dobře,který mou dceru miluje, vzal by si mě, a pořídil ji sourozence. někoho,kdo je finančně zajištěný, vyzrálý, chytrý, má svou firmu. podniká v oboru,který mě baví.byli bychom svými pány. má vlastní dům. chce nás tam mít.

ano-měli bychom se moc dobře. mám ho ráda,přitahuje mě, nadruho stranu, nechci ublížit ani dceři,ani manželovi,který nic neprovedl.

co byste dělali? dám tomu čas, ale někde v hloubi duše vím,že bych měla volit rozum a odejít za důstjným životem. ale ...achjo.. nevím?