My máme dvouměsíční holčičku, když je právě vzhůru, nosím téměř neustále:).. Nejraději máme šátek, obě:) Jinak - jakmile se probere, vyžaduje pozornost. Já malou chápu, nechce se nudit:), ale vidím, že roste a teď se občas dovede zabavit sama koukáním. Kromě hraček, je třeba úžasnej lustr . Je z něj úplně uchvácená:)
Vzpomínám si, když jsem jela druhý den po návratu z porodnice s kočárkem od první kontroly u našeho pediatra, malá plakala, měla hlad.. mluvila jsem na malou, už budeme doma, spěcháme, tak mě zastavila sousedka se slovy: "Jenom ji tak nerozmazlujte! Ať nevidí, že se všechno točí kolení ní! Nechejte ji i čekat!" Asi se opakuju, ale já malou na mě čekat nenechávám, chci, aby věděla, že tu pro ni jsem. Za chvilku - uteče to - už mě tolik potřebovat nebude, když ji ale někdy (v životě) nebude dvakrát dobře, doufám, že bude mít v podvědomí někde zafixované, že stačí jenom zavolat..