Vendy - nevím, co dítě přesně cítí. Ale tak nějak si myslím, že ho ten houpavý pohyb uklidňuje, připomíná mu to asi tu dobu ticha, klidu a jistoty, kdy bylo v břiše. Nejspíš je úzkostné, nejisté, tak pořebuje Tvou blízkost a zažívat ty pocity klidu při tom houpání.
Taky si nemyslím, že by to bylo návykové. Prostě teď to potřebuje, za čas se zklidní a najde si něco, čím se zabaví. Teď si toho asi moc nenajde - nejde to. Tak alespoň tohle. Nevím, co dělat. Rozhodně ji neodkládat a houpat - třeba v tom šátku. Snad s ní pořád mluvit, Tvůj hlas ji taky uklidňuje. Mluvila jsem pořád, aby děti můj hlas slyšely. Nemusíš mluvit jen přímo na ni, ale já komentovala všechno, co jsem dělala - jen kvůli zvuku hlasu. Za čas se děti ozvaly, když bylo ticho a já nebyla v dohledu - to je znejistilo. Myslím, že miminka nechtějí být samy, nejspíš i proto brečí, jakmile se třeba vzbudí. Prostě volají někoho blízkého.
Neboj, nebudeš ji nosit pořád, za chvíli poznáš, že je čas, aby pochopila, že všechno nejde hned a že chvíli musí počkat, ale Ty zas poznáš, kdy přesně to je a taky - kdy je skutečně nutné přijít hned a kdy dítě může chvíli počkat. Ale teď je ještě brzy.
Jen ji klidně chovej, když to potřebuje, v dobrém se Ti to vrátí později.