Ten film Mateřské galeje končí tímhle:

„V mateřství jde o schopnost přijmout jisté hranice času a energie, které přesahují vaše možnosti. Občas máte pocit, že vás pohltí. O hledání a nalézání svého pravého já. Když ztratíte tohle, jakou matkou můžete být?
Věci se stále mění bez ohledu na to, jak moc chceme, aby zůstaly stejné. Můžete své děti fotografovat den za dnem a každým den přitom budou starší. To je skutečnost. Srdcervoucí skutečnost, ale skutečnost. Takže se držte svých dnů a plně si je užívejte. Dívejte se na své dětí, protože ony vědí, jak využít i ten nejkratší čas s tím největším nasazením. Nežijí pro nic jiného, než pro chvíli samotnou. Mohou vám to připomenout, když zvolníte a dovolíte to. Ciťte se šťastná, protože tu je velká největší šance, že skutečně jste.“

Myslím, že to hodně vystihuje. Spokojená máma je ta, která má možnost zůstat i sama sebou.... Pak má možnost si patřičně užít, že JE s dětmi. Opičí láska, že vše musí dělat jenom máma, není to pravé ořechové...