Vůbec se nemusíš cítit neschopně, myslím, že tohle si čas od času prožil skoro každý. Akorát někdo to má jen chvilku a u někoho to trvá déle. Já mám takovou depku poslední dny a to mám doma skoro 5-letou a 2-letou dcerku. Starší chybí už školka, prostě takový ten pravidelný režim a mladší má zrovna hrozné období - je pořád ukňouraná uječená, pořád do sebe rýpou (i když zrovna teď si hezky hrají).
Když to takhle začne od rána, jsem kolem oběda už odrovnaná. A to manžel jezdí domů většinou kolem 15:30, já pak zmiznu na rehabky - taky se zády a pak šup domů a zase do kolotoče. Uvařit, uklidit.... potřebovala bych tak den pauzu - tu mi manžel slíbil hned, jak to půjde. Je to fajn.
Nemůžeš děti dát aspoň na 2 hodinky babičce, nebo aspoň jedno dítko. A co víkend, to manžel nepomůže?
Mě pomohlo vždy to, když si je vzal a třeba na 3 hodinky odešli někam ven a já třeba i uklízela - ty bys měla hodit nohy na stůl nebo se naložit do voňavé koupele a relaxovat. S tou školkou je to blbý, ale u nás je to stejný. Naštěstí nám malou vzali v jiném městě od 3 let, tak jsem si mohla s menší užívat.
Teď už se vracím do práce a díky té depce se už snad začínám i těšit
Jinak, pokud to s oběma jde špatně, zkus to nějak rozdělit, chvíli se věnovat synovi, dcerku mít na dohled, holt si pořve, no a pak syna zabavit třeba malováním a věnovat se dcerce - věřím, že je to těžké. Já měla výhodu v tom, že starší dcerka i ráda pomáhala a starala se o ni a až snad na pár vyjímek jsem ani neměla strach, že by jí ublížila, spíš ji ochraňovala před ostatníma. Stačilo jí říct, tohle nemůžeš, stalo by se to a to a bylo.

Přeji hodně sil, ať to zvládnete - brzy to uteče, malá bude běhat a bude to určitě lepší.