Co se týká ženatých pánů,mám zkušenost pouze jednu.je to už pár let.byl to můj šéf věkově se blížil spíše k mému otci,než ke mě..všemožně mi nadbíhal dva měsíce,byl neodbytný a já nakonec podlehla,ani nevím jak..tvrdil,jak je nespokojený v manželství,jak ho žena nepřitahuje,že o sebe nedbá atd..nebylo to jen o sexu.nejdřív sliboval (aniž bych ho tlačila),jak odejde se mnou a postupně slevoval,že to nejde kvůli dětem,pak kvůli manželce,že vyhrožuje sebevraždou..nakonec ten vztah zklouzl do roviny "zpovědník-vrba" a mrtvý bod.ukončila jsem to i když se to táhlo ještě nějakou dobu,kdy to odmítal pochopit.moje poučení je,že už bych do něčeho podobného nešla.nemá smysl se někomu nabourávat do vztahu,atˇ už je to tam jakkoli.krize v manželství nastat může a myslím,že hodně by se jich dalo vyřešit,kdyby v "oslabení" nzasáhla nevěra,která zničí i nepatrnou naději..proto mi milenek ženatých pánů v žádným případě není líto,za problém,který potom mají si můžou samy,oni přece moc dobře ví od začátku do čeho jdou a nestydí se dovolávat zodpovědnosti,což nechápu!proč se na to některá milenka také nepodívá z druhé strany,jak se asi cítí ta manželka,místo aby se zabývala tím,jak je sama "chudinka" neštˇastná,když do toho šla na rozdíl od manželky dobrovolně.