Danielo, peru pro všechny (po několika upozorněních že budu prát mi laskavě dá své prádlo k pračce, jinak se běžně stává, že já vyperu a ona si vzpomene, že potřebuje na praxi to a to, takže peru znovu, i když jen ten její jeden kus), vařím taky pro všechny, jenomže nikdy nevím, jestli jíst laskavě bude nebo ne, i jídlo které má ráda někdy sní, jindy zbyde a ani se ho nedotkne, protože na to neměla chuť. Za to má chuť na připravenou svačinu, kterou si udělají malý na druhý den, takže ráno když jdou na jisto do lednice, tak tam svojí housku nemají. I když se snažím jí vysvětlovat, že si snad může housku namazat taky sama, tak mi vztekle třeba odpoví - no jo, tady si člověk ani nemůže nic vzít. Teď když jsme byli pryč, tak měla na vybranou, jestli spolu půjdeme nakoupit nebo jestli chce nechat peníze na jídlo a bude si nakupovat sama. Vybrala si peníze, nevím ale co tu nakupovala a jedla, nezbylo tu vůbec nic. Co se týká žehlení, to už jí nežehlím asi rok a půl, jenom to co je její a seberu ze šňůry tak jí poskládám do přepravky a dám do pokoje.