čekám až přejde, ono to ani jinak nejde teď se tomu směju, ale v té chvíli je mi na světě hodně ouvej.. vždycky sama potichu odejde, odezní, nebo se objeví něco, co ji tak nějak z mého života vytěsní, zaujme víc než ta depka, ukáže mi, že je na světě něco důležitého.. jinak je to přesně jak píšeš, depka má takové rozměry, že přes ní moc nevidím, neslyším a vnímám jen ji, není nálada cokoliv dělat, kohokoliv vidět, nedá se s ní moc bojovat ... jen se v ní hnípu a jsem ráda, že jsem vůbec tady a ve finále že jsem tu depku vůbec přežila ... otravuje mi život