3 (1+ dvojčata)děti necelého 2,5r od sebe, plán byl dvě, ale jak už to tak s plány bývá ... Nelituji, když vidím jak se holky k sobě mají, je mi líto staršího, že je "sám" Dohromady umí být pěkná smečka, ale jak v tom zlém (dohady o jednu hračku), tak v tom dobrém. Jsem šťastná, že je mám. A zvlášť po ránu, při tulení v posteli a tak bych klidně brala čtvrté. Ale když zapnu mozek, vím, že takhle to už je akorát.
A čas na sebe... Po porodu prvního jsem měla pocit, že "já" už nějak nejsem. Teď mám tři, stihnu sem tam zajít i na kafe sama s kámoškou (pravda, večer když už je manžel doma), chodím pravidelně cvičit,manžel dál hraje za 3 fotbalové týmy. Nějak mě ty děti precizně naučily logistice