Starší syn měl v té době 20 měsíců, je to mamánek jako vyšitej, dodnes 1x denně kojenej, ale zvládl to skvěle, hlídal ho partner a babička, občas si na mě vzpomněl, ale dokázali ho zabavit a nějak to zamluvit, ale že jsem v porodnici s bráchou, to mu netajili. Před porodem jsme o tom často mluvili, že až přijde čas, že miminko udělá ťuk, ťuk na pupík a máma pojede s tátou do nemocnice, kde mu doktoři pomůžou ven. I návštěvu zvládl bravůrně, sice se ke mně tulil, ale pak mi řekl ahoj a šel, až jsme se divili. O to dojemnější byl návrat z porodky, kdy jsme se mazlili hodnou chvíli.