Terrezo, no matrikářka.. to je prostě cizí člověk, co by mohl potěšit, ublížit by neměl.


Koza rajská, bych se kála jak jsem chválila až dochválila vnoučka a byl to synek, ale tenkrát to ta paní vzala sportovně (svatba její velké nejmladší dcery a měla 3 dospělý kluky)... "jo, vypadá jako vnuk, to je tak, když se baba na starý kolena zblázní". Ještěže tak, trapas se stane.

K tématu, ano, hodně lidí píše, že s předmanželskou smlouvou dost nemiluje, že sňatek z důvodů pragmatických je špatně, že soužijeme z lásky.

Není láska potřeba toho druhého "vlastnit" jménem (p.s. dobrovolná rozdělená příjmení neřeším), píšu o tom, že "ty jsi Horáková, já i děti jsou Novákovi, nechceš to změnit?", případně i toho druhého zabezpečit jinak?

Tohle je docela téma těžce praktické. Byt je můj, ze zákona dědí manželka a děti... a přítelkyně v soužití je taky dědická skupina, ale jinde. V základu je to jedno, prachy nenahradí nic hezkého, ale třeba pocit, že je kde být a žít asi docela dost. Nebo ne, do momentu, kdy se cokoliv semele - toho ošklivého.


Kdyby každý domýšlel a předvídal, asi se vypaří veškerá romantika ve vztazích, to je taky špatně. Manželství máme zprofanovaný, že papír a vlastnictví někoho, to tak není, nebo být nemusí, jaký si to udělám, tak to mám.

Ale co se týče právních důsledků, jsem pro manželství.